27/07/2016

Šok! Accounti v Nydrle to dělají jinak!

Tak. Nadpis, za který by se nemusel stydět ani pan Barnum bych měl, ale co dál?

Představte si situaci. Máte za sebou půl roku v reklamní agentuře a před sebou životní zkoušku. Státnice z Teorie reklamy. Tak kteroupak z těch 25 otázek čekat?


Abych ale nepředbíhal, trocha úvodu neuškodí. 

Pár řádků o svých začátcích v agentuře jsem napsal jako stážista (http://hatchagency.blogspot.cz). Tohle je, jak se tak říká, volné pokračování mé soukromé ságy.

Takže zpátky ke studiím.

Na škole nás o agenturách poučovali spoustu hodin. Ta škola, kterou jsem teď v červnu dostudoval, se totiž prezentuje jako škola se zaměřením na reklamní tvorbu. Ve studentovi ale, ať už cíleně či ne, jako by se postupně snažila vypěstovat pocit, že dostat se k práci v reklamě je prakticky nemožné. 

„Hlavně, ať víte, jak se všechny ty agenturní pozice, na které se nikdy nedostanete, jmenují!“ 

To je samá marketingová poučka, koncepce sem, strategie tam, ale nic o dnešním světě reklamních agentur. Tak jak to pak asi vypadá, když se student z obdobné české školy dostane do agentury…

Škola ve mně celé ty tři roky vyvolávala pocit, že je reklamní svět nedostupný a chladný. Že musím znát všechno a stejně mi to bude k ničemu. O to větší to byl šok, když jsem se na stáži začal víc a víc zapojovat do práce v Nydrle. Namísto těch školních strašáků se ukázalo, že jsou v agenturách mladí a pohotoví lidé, že je to hodně o osobním přístupu, a že nejvíc dokáže člověk, když je sám sebou.

Thank you, Captain Obvious!


Víte, jak to myslím. Člověk dřív nebo později, ať chce nebo ne, začne věřit tomu, co mu denně sypou do hlavy. Tím spíš je mi líto, co nás ve škole učili.

Ale zpátky k základnímu příběhu.

Takže kterou z těch pětadvaceti… 

Jakoby z nějakého důvodu jsem si u závěrečné zkoušky vytáhl otázku Account management. Ano, tu jednu z těch, které se člověk neučí, protože má pocit, že by se z toho měl umět nějak vymluvit. A tu jednu z těch, která tak moc naráží na problematiku škola vs. realita.

Jak asi tušíte, byl jsem namydlený jak podlaha ve sprše fotbalového týmu.

„Popis práce“ accountů z Nydrle nikoho nezajímal. To, že má account víc než jednoho klienta nepřicházelo v úvahu, rozpočty, ty se prý výhradně dělají v účtárně a na otázku „Jak account motivuje svůj tým“ už jsem radši neodpovídal, protože ta historka s Kristinou a vodkou by se tutově neujala.


Bonus: Kdo je to Traffic manager!

Když bylo nejhůř, přišla na řadu doplňující otázka. Jak příhodné. Poslední otázka, jejíž odpověď by nejeden student možná marně lovil v hlavě, jako by mi byla napsaná na tělo. Proti naší Míše totiž už od začátku v Nydrle sedím, a jako se správným trafikem s ní mimo meetingy s accounty docela často řeším nezapsanou docházku.

Asi ale tušíte, kdo stejně musel mít poslední slovo.

Ale dobře to dopadlo. 

Každý si teď jdeme dál tou svou cestou.


Jindřich Chytráček

Copywriter, Nydrle