Jsme sklidili. Jsme slisovali. Jsme vypili #vino

Jediná šance, jak vypravit Nydrle tým najednou a načas, je rezervace místenek. V patetické nostalgii z cestování vlakem se proto nejeden účastník zájezdu stihl poupravit vlastní medicínou už za monotónního zvuku broušení kolejí.

Střih. O čtyři hodiny později.

Je čtvrtek večer a na zastávce Sedlec u Mikulova šněruje 30hlavá skupina zastydlých puberťáků silnici osvětlenou pouze hvězdnou oblohou a projíždějícími náklaďáky. Bezpečí level 900.

Díky zodpovědným lidem s orientačním smyslem (navigací) se nám daří najít ubikaci. Co ubikaci. Luxusní pětihvězdu s velkolepým nádvořím stvořeným pro olympijské disciplíny. Akustický doprovod zajišťuje Monika Absolonová s kytarou a Lenka Filipová jako profesionální otáčeč stran zpěvníku Já, písnička.

Páteční ráno = shitload of bábovka featuring Ibalgin. Hlavu vzhůru, pašáci, dneska vás čeká robota. 

I přes jemnou míru utrpení se ale všichni těší jak malí. Slunce napražilo už v 10 hodin ráno okolo 25 °C a my jsme vděční za každou minutu, kterou nemusíme strávit u počítače. Proto nám i nápad, že za někoho sklidíme plody na vinici, přijde jako nejbožejší věc ve vesmíru. “Mně to teda trochu připomíná práci,” pronese osoba za keřem, načež bez známky zaváhání pokračuje v uklidňujícím odstřihávání trsů sladkých hroznů.

Pravda, co činilo celý den o mnoho dobrodružnější, byla nekonečná zásoba burčáku a zapálené vyprávění místního vinaře. „Když jdete na víno a vrátíte se domů, i manželka vám přijde daleko krásnější... Dnes máme čtyři děti.“

Po sklizení hroznů se vracíme ke sklípku, kde nasbírané víno za pomoci starodávných technologií lisujeme. Víte, kolik projekťáků je třeba k otáčení páky lisu?

Pan vinař nezapřel ani akademické sklony a otestoval naši pozornost ve vinařském kvízu. Kromě klasického A, B, C testu kvíz obsahoval i tzv. „čichačky“, které kupodivu nezahrnovaly vzájemné poznávání, nýbrž identifikaci aroma, která jsou typická pro dobré, ale i špatné víno. 

Asi největší úspěch ovšem sklidilo nasávání do koštýře, kde se ukázalo, že plíce kuřáka jsou daleko trénovanější, objemnější a výkonnější než plíce sportovce. Nebo šlo jenom o dobrou techniku sání? Kdo ví.

Nutno podotknout, že aby nás nesrazily hektolitry burčáku v kombinaci s neúnavným sluncem, místní nás pěkně hostili tradiční stravou. Domácí sýry, škvarky, pečená žebra, beraní rohy. Bylo tam všechno. (Bože, hlavně ty škvarky!)

K večeru nás (pro změnu) čekala degustace jaksi umně vystupňovaná dle zajímavosti vín. A teď se zkuste po guláši s pěti a celí ulepení a zaprášení od práce u vinice při pohledu do sklenky zmatněné burčákem tvářit sofistikovaně, neboť zrovna hledáte jiskru. Vesměs legrační pohled.

Únava se podepsala i na horkokrevných projevech mládí, které obvykle teambuildingy provázejí. Tým Nydrle neudělal na Moravě ostudu a rozbil pouze jednu jedinou skleničku a kolegu Marka Pola na cestě do Prahy.

Čau ahój.

Lulu Perlíková

copywriter