Představujou si nás jako čerstvé absolventy StuNoMe s kostkovanou košilí, hrnkem latte artu odloženým vedle Fatboye a s iPhonem nepřetržitě masírovaným notifikacemi z group chatu. To, že ale máte talent vymyslet jakoukoliv koninu takřka na počkání, z vás kreativce neudělá. O tom jsem se přesvědčila hned první týden v nydrle.
 |
| Výseč nydrle kreáče a social týmu. |
Potřebujete disciplínu, schopnost soustředit se a hlavně koncepční a strategické myšlení. Tyhle skills se ale naštěstí, na rozdíl od kreativity, naučit dají. A tak začal výcvik.
„Hele, mně se to nelíbí, uprav to.“
„To nebude fungovat.“
„Jako dobrý, ale furt mi to přijde málo.“
„Myslíš to dobře, ale je to hrozně složitý.“
„Nemá to insight.“
„Jak to lidi pochopí v printu?“
„Ten voiceover je moc dlouhej. Máme třicítku. Zapni si stopky.“
Tisíc a jeden kec ke každé prezentaci, kterou jsem dodala. Díky za nic.
Lidská mysl je hrozně komplikovaná. Obzvláště ve chvílích, kdy je třeba vlastní myšlenky předat někomu, kdo vám nevidí do hlavy. Jako první musíte pochopit, že do hlavy vám nevidí nikdo. Potom je třeba naučit se svoje nápady krotit a dát jim řád, strukturu a mantinely, musíte si ty myšlenky umět obhájit a nakonec to nejtěžší. Musíte se naučit s vlastními nápady loučit. Když svému myšlenkovému toku začnete dávat řád, zjistíte, že ne vždycky to funguje tak skvěle, jak jste si mysleli. Někdy spolu ladí kombinace videa a socialu, někdy zase jenom print a POS. Někdy je nápad strašně boží, ale nefunguje vůbec nikde, jenom prostě dobře vypadá. A to je málo.
Náš kreativní tým zahrnuje copywritery, designéry, arťáky, ilustrátory a kreativního ředitele. Tím je Roman Číhalík. Roman vystudoval učitelství pro umělecké školy a pracoval v Kaspenu, Leo Burnett Prague i VCCP jako art director. Současně předsedá v porotě reklamních soutěží jako je ADC Europe.
 |
| Roman Číhalík, kreativní ředitel nydrle. |
Romane, proč jsi na nás tak přísnej?
Počkej, vy máte pocit, že jsem na vás přísnej.
Občas jsi. Tak mě zajímalo, jestli to má nějakej význam.
To víš, jak jsem přísnej na sebe, tak jsem i na vás přísnej. A na vás jsem ještě málo přísnej.
Jak dlouho už přísníš v nydrle?
Teď to byly tři roky.
Zaznamenal jsi během těch tří let nějaký vývoj?
Jako svůj nebo okolo?
Začni tím, co se změnilo kolem tebe.
Lidé jsou čím dál mladší, což považuju zatím za pozitivní. Až se to přehoupne do fáze, kdy mezi mnou a nejmladším členem agentury bude věkový rozdíl v desítkách let, tak už se budu cítit hodně starej.
A na sobě ten vývoj pozoruješ?
Už jenom to, že mám jinou funkci a zařazení, mě pořád rozvíjí. Taky je to vůbec zaměřením agentury, jakou má historii, jakou má vizi, to jsou věci, co mě pořád utváří. To mě i hodně změnilo, protože předtím jsem pracoval ve větších nadnárodních agenturách, který jsou víc anonymní a víc zaměřený na feečkový klienty, takže business model je vlastně mnohem jednodušší. Tohle jsou ty věci, který tady řeším úplně jinak.
Jsou členové našeho kreáče něčím specifičtí?
Na lidech, co jsou tady a který jsem si ve většině případů i sám vybral, jsem nehledal žádný společný znak, ale chtěl jsem kolegy, který mi budou lidsky příjemný. Když si odmyslím tu profesní stránku, tak je to určitě model chování, který mi buď sympatický je, nebo není a podle toho vybírám.
Představ si situaci, že ti přijde art director eňo ňůňo topiš kvalita graphic designer, v kombinaci s tím, že si řekne strašně málo peněz, ale bude to prostě trouba. Co uděláš?
Zkušenost nás utvrdila v tom, že tohle prostě nikdy nefunguje. Ta lidská stránka je nejdůležitější, protože skills toho člověka naučíš, pořád se vzdělává, ale s lidskou povahou nic neuděláš.
To je super motivační pro juniory.
Jsou vedoucí pozice, kde ta víceletá zkušenost je potřeba, ale obecně se dá říct, že spíš dám přednost člověku, co ještě nemá tolik zkušeností, ale osobně mi sedne.
Liší se tvoje práce tady nějak od těch předchozích v Kaspenu, Leo Burnett nebo VCCP?
Neliší se v tom, že všichni pomáháme značkám růst a pomáháme jim být relevantnější pro své spotřebitele. Ale co se liší, je styl práce, který se odvíjí od kolektivu a zaměření agentury. Když jsem nastupoval do Leo Burnett, byl jsem členem jednoho ze čtyř týmů na té nejnižší pozici a postupně jsem se prokousával. V Kaspenu to bylo víc komorní, rodinný a víc se tam kladl důraz na kreativitu a tam jsem se naučil hodně o art direkci.
Účastnil ses někdy nebo vyhrál jsi nějakou reklamní soutěž?
Na lokální úrovni jsem měl štěstí ve Zlaté pecce, na Louskáčcích nebo v Českém direktu. Ze zahraničních to byl festival Golden Drum, který bude letos v Lublani.
Učíš na vyšší odborné umělecké škole. Co se mladým kreativcům snažíš předat za rady?
Jsou to dvě věci. Jedna věc je naučit se systematicky přemýšlet ve funnelu a ctít postupy, protože když začínáš, tak vůbec nejdůležitější je srovnat si myšlenky a poskládat je relevantně k zadání. To totiž umí každej - něco vymyslet. Ale aby to sedělo na brief, klienta a produkt, to je vlastně hrozně těžký. Druhá věc je pak obyčejný selský rozum. Neděláme tu většinou žádnou sofistikovanou vědu, je to zábava, je to vtipný, je to o tom, jaký věci zažíváme v životě a co potřebujeme. Snažím se ty studenty učit empatii.
Máš nějaký osudový projekt celé tvojí kariéry?
Jeden projekt mi život změnil, to je fakt. Seznámil jsem se při něm se svou ženou.
Tvůj vysněný klient?
Klient, co mi věří, cítí ve mně partnera pro diskuzi a budování brandu.
Myslíš, že klienti reklamkám nevěří?
Věří. Ale věří třeba z důvodu, že musí věřit, nebo že to mají rozkazem od vedení. Můj vysněný klient je soulmate.
Kdyby měl týden o 24 hodin navíc, co bys dělal ten osmý den?
Četl.
Vůbec nepřemýšlej a rychle doplň:
Miluju, když… můžu chodit.
Nesnášim, když… prší.
Ráno musím… dělat snídani.
Čtu… i pozpátku.
Líbí se mi když... to funguje v týmu. Když přemýšlíme společně a můžeš vidět, jak to v těch hlavách úplně bublá. Líbí se mi proces vzniku. Čehokoliv.
Rád pozoruju… lidi. Moje žena si ze mě dělá legraci, že jsem u toho hrozně nenápadnej.
Vždycky mě překvapí… že už je konec.
Ptala se:
Lu Perlíková
copywriter
Foto:
Zuzka Soudská
Počkej, vy máte pocit, že jsem na vás přísnej.
Občas jsi. Tak mě zajímalo, jestli to má nějakej význam.
To víš, jak jsem přísnej na sebe, tak jsem i na vás přísnej. A na vás jsem ještě málo přísnej.
Jak dlouho už přísníš v nydrle?
Teď to byly tři roky.
Zaznamenal jsi během těch tří let nějaký vývoj?
Jako svůj nebo okolo?
Začni tím, co se změnilo kolem tebe.
Lidé jsou čím dál mladší, což považuju zatím za pozitivní. Až se to přehoupne do fáze, kdy mezi mnou a nejmladším členem agentury bude věkový rozdíl v desítkách let, tak už se budu cítit hodně starej.
A na sobě ten vývoj pozoruješ?
Už jenom to, že mám jinou funkci a zařazení, mě pořád rozvíjí. Taky je to vůbec zaměřením agentury, jakou má historii, jakou má vizi, to jsou věci, co mě pořád utváří. To mě i hodně změnilo, protože předtím jsem pracoval ve větších nadnárodních agenturách, který jsou víc anonymní a víc zaměřený na feečkový klienty, takže business model je vlastně mnohem jednodušší. Tohle jsou ty věci, který tady řeším úplně jinak.
Jsou členové našeho kreáče něčím specifičtí?
Na lidech, co jsou tady a který jsem si ve většině případů i sám vybral, jsem nehledal žádný společný znak, ale chtěl jsem kolegy, který mi budou lidsky příjemný. Když si odmyslím tu profesní stránku, tak je to určitě model chování, který mi buď sympatický je, nebo není a podle toho vybírám.
"Můj vysněný klient je soulmate."
Představ si situaci, že ti přijde art director eňo ňůňo topiš kvalita graphic designer, v kombinaci s tím, že si řekne strašně málo peněz, ale bude to prostě trouba. Co uděláš?
Zkušenost nás utvrdila v tom, že tohle prostě nikdy nefunguje. Ta lidská stránka je nejdůležitější, protože skills toho člověka naučíš, pořád se vzdělává, ale s lidskou povahou nic neuděláš.
To je super motivační pro juniory.
Jsou vedoucí pozice, kde ta víceletá zkušenost je potřeba, ale obecně se dá říct, že spíš dám přednost člověku, co ještě nemá tolik zkušeností, ale osobně mi sedne.
Liší se tvoje práce tady nějak od těch předchozích v Kaspenu, Leo Burnett nebo VCCP?
Neliší se v tom, že všichni pomáháme značkám růst a pomáháme jim být relevantnější pro své spotřebitele. Ale co se liší, je styl práce, který se odvíjí od kolektivu a zaměření agentury. Když jsem nastupoval do Leo Burnett, byl jsem členem jednoho ze čtyř týmů na té nejnižší pozici a postupně jsem se prokousával. V Kaspenu to bylo víc komorní, rodinný a víc se tam kladl důraz na kreativitu a tam jsem se naučil hodně o art direkci.
Účastnil ses někdy nebo vyhrál jsi nějakou reklamní soutěž?
Na lokální úrovni jsem měl štěstí ve Zlaté pecce, na Louskáčcích nebo v Českém direktu. Ze zahraničních to byl festival Golden Drum, který bude letos v Lublani.
Učíš na vyšší odborné umělecké škole. Co se mladým kreativcům snažíš předat za rady?
Jsou to dvě věci. Jedna věc je naučit se systematicky přemýšlet ve funnelu a ctít postupy, protože když začínáš, tak vůbec nejdůležitější je srovnat si myšlenky a poskládat je relevantně k zadání. To totiž umí každej - něco vymyslet. Ale aby to sedělo na brief, klienta a produkt, to je vlastně hrozně těžký. Druhá věc je pak obyčejný selský rozum. Neděláme tu většinou žádnou sofistikovanou vědu, je to zábava, je to vtipný, je to o tom, jaký věci zažíváme v životě a co potřebujeme. Snažím se ty studenty učit empatii.
Máš nějaký osudový projekt celé tvojí kariéry?
Jeden projekt mi život změnil, to je fakt. Seznámil jsem se při něm se svou ženou.
Tvůj vysněný klient?
Klient, co mi věří, cítí ve mně partnera pro diskuzi a budování brandu.
Myslíš, že klienti reklamkám nevěří?
Věří. Ale věří třeba z důvodu, že musí věřit, nebo že to mají rozkazem od vedení. Můj vysněný klient je soulmate.
Kdyby měl týden o 24 hodin navíc, co bys dělal ten osmý den?
Četl.
Vůbec nepřemýšlej a rychle doplň:
Miluju, když… můžu chodit.
Nesnášim, když… prší.
Ráno musím… dělat snídani.
Čtu… i pozpátku.
Líbí se mi když... to funguje v týmu. Když přemýšlíme společně a můžeš vidět, jak to v těch hlavách úplně bublá. Líbí se mi proces vzniku. Čehokoliv.
Rád pozoruju… lidi. Moje žena si ze mě dělá legraci, že jsem u toho hrozně nenápadnej.
Vždycky mě překvapí… že už je konec.
 |
| Roman Číhalík nar. 11. května 1978 kreativní ředitel, profesor na umělecké VOŠ, spoluzakladatel SOFFA Mindtravellers v nydrle od roku 2014 |
Ptala se:
Lu Perlíková
copywriter
Foto:
Zuzka Soudská
Posts
No comments:
Post a Comment